V našem novém seriálu 'Bitkaři a ochránci' se podíváme na nejlepší bitkaře dějin NHL. Žebříček byl sestaven na základě pětice nezávislých zdrojů a má za úkol pouze nabídnou jména desítky nejlepších bitkařů dějin, nikoli jejich pevné pořadí.



Boo-gard, Boo-gard, Boo-gard,...

Zimním stadionem v St. Paul otřásal chorál téměř dvacetitisícového davu, který si žádal krev Anaheimu. Jeho poslem spravedlnosti se měl stát Derek Boogaard. Hráč, který na ledě strávil nejméně času ze všech členů sestavy a za celou kariéru nastřílel pouze tři góly, byl miláčkem davů a trikot nesoucí jeho jméno šel na dračku. Nyní měl skočit na led a zkrotit tvrdě hrající Kačery. Když kouč pokynul dvoumetrovému kolosu na bruslích, aby skočil na led, propukl na tribunách nadšený ryk. A v řadách Ducks? Strach. Během mžiku se staly z tvrďáků pouze nevinné kačenky, jenž vídáme v animácích typu Tom&Jerry.

"Větší ránu jsem v životě nedostal. V lícní kosti jsem měl díru o velikosti jeho pěsti," líčil Todd Fedoruk, další z řady bitkařů. Tehdy ho v zápasu s, ano opět, Anaheim Ducks Boogaard poslal velmi rychle na led, když mu zasadil přesnou ránu do tváře (viz. gif pod tímto odstavcem). Tento incident se udál na začátku sezony, kdy bylo později jeho příjmení skandováno během již zmiňovaného utkání play off. V té době jeho renomé stoupalo raketově vzhůru a šplhal se po žebříčku ranařů do nejvyšších pater.



Ruku v ruce s úspěchy však stoupala též hladina strachu ze zranění, která se s přibývajícím časem kupila stále více. Není proto divu, že se 'Boogeyman' stal rychle závislý na lécích proti bolesti, které mu předepisovali týmoví lékaři. Ti před dekádou ještě nezapisovali kolik léků komu naordinovali a Boogaard polykal několik tabletek i přes povolený denní limit. To, co nedostal od doktorů Wild, si pořídil sám načerno od hráče z nižší ligy. Tehdy začal jeho konec...

Rodák ze Saskatchewanu na sebe upozornil již v juniorské kategorii, kdy jako patnáctiletý habán skočil na střídačku soupeře a začal se mlátit se všemi protihráči. Tehdy z ní utekli i trenéři. Díky této události se Boogaard dostal do podvědomí skautů a pořídil si ho celek Regina Pats. Tam se sice neudržel a putoval do Prince George, kde hrál za místní Cougars, Derek se ale svého snu nevzdával, tvrdě makal, chodil na box a s velkým sebezapřením se nakonec do NHL od svého draftu roku 2001 přes farmářské soutěže probojoval.

... Číslo 24 mělo na stole nabídku své Minnesoty. Nakonec však upřednostnilo multimilionový kontrakt s New York Rangers, kde se mu naskýtala příležitost stát se ještě slavnějším než v nejhokejovějším státu USA. Sezonu však Boogaard začal s nadváhou a nebyl ve formě. Jeho reakce byly zpomalené. Proč? Opět za to mohla kvanta léků. Když jeho závislost zjistili činovníci Jezdců, poslali ho na léčení. V květnu léta páně 2011 dostal 203 centimetrů vysoký muž propustku, aby se podíval domů. Po delší době se sešel se svým bratrem a tuto událost se chystali řádně zapít. Od té chvíle se začaly odečítat poslední hodiny jeho života. Druhý den ho jeho bratr našel v posteli mrtvého. Největšího 'řezníka' hokejového světa zabila kombinace alkoholu s prášky na bolest.

Několik dní po této šokující události se rodičům Boogaarda ozval jistý Chris Nowinski, člen university v Bostonu. Žádal je o mozek jejich syna, jelikož měl podezření, že Derek trpěl tzv. 'boxerskou demencí'. Jeho žádosti bylo vyhověno a následně se tyto obavy potvrdily. Boogaardovi zanedlouho, kvůli rozsáhlé CTE, hrozila demence. V pouhých 28 letech.

V Bostonu se zkoumalo několik mozků bývalých 'tvrdých hochů', u všech se potvrdil výskyt CTE. Gary Bettman, komisionař a nejvyšší představitel ligy, však tvrdí, že doktoři mají moc malý vzorek na vytváření závěrů a je potřeba přihlídnout též k životnímu stylu daného jedince.

Ať jste již zastánci či odpůrci bitek, jistě uznáte, že byl Boogaard mistrem ve svém oboru. Nyní již na něj můžeme pouze vzpomínat...