Podle mnohých jde o nejhokejovější klub, jehož znakem je symbol Kanady, kolébky hokeje. Po celém světě má desítky tisíc fanoušků. Za více než sto let existence získal druhý nejvyšší počet triumfů, avšak od posledního uplynulo už více než půlstoletí.

Léta pod Ballardem (1971 - 1990)

V říjnu 1971 zemřel Stafford Smythe a John Basset odprodal svůj podíl Ballardovi. Staffordův bratr a syn chtěli udržet v rodině alespoň menšinové podíly, ale už o čtyři měsíce později je odkoupil Ballard, jenž se stal jediným majitelem.

V roce 1972 vznikla konkurenční liga WHA, do níž odešlo několik klíčových mužů sestavy, včetně Bernieho Parenta a Davea Keona. O rok později byl draftován budoucí tahoun Lanny McDonald a do týmu přišel také švédský průkopník evropského hokeje Borje Salming. Za vlády generálního manažera Jima Gregoryho se Toronto v letech 1975 - 79 pakovalo z play off buď po vyřazení od favorizovaných Canadiens nebo Flyers. V roce 1979 nastoupil ke své druhé štaci jako GM Punch Imlach. Jeho pokračování v klubu však bylo ve znamení zmatků a hráčských rošád. Na konci sezony 1979-80 byla vyměněna polovina původní soupisky z doby jeho příchodu. Během sezony se navíc dostal do sporu s kapitánem Darrylem Sittlerem, když Sittler v pořadu Hockey Night in Canada kritizoval některé jeho kroky. Imlach nemohl Sittlera poslat pryč vzhledem ke skutečnosti, že to byl nejlepší hráč týmu. Aby Sittlerovo počínání nenechal bez povšimnutí, vytrejdoval Lannyho McDonalda, s nímž si kapitán velmi rozumněl. Situace se zhoršovala i mezi Sittlerem a samotným Ballardem, což vyústilo v Sittlerovu výměnu do Philadelphie v roce 1982. Výměnu dohodnul už nový generální manažer Gerry McNamara, jenž posléze přidělil kapitánské céčko Rickymu Vaiveovi.

Nestabilní situace na postech trenéra a GM panovala v Torontu po celá 80. léta, což se podepsalo na výsledcích týmu. McNamaru nahradil v dubnu 1988 Gord Stellick, jenž byl po roce a půl nucen přenechat svoji pozici Floydu Smithovi. Na pozici kouče se to střídalo ještě časteji. Po Rogeru Neilsonovi nastoupil Floyd Smith, jenž byl po sezoně 1979-80 hospitalizován po autoněhodě a na lavičku Toronta se už nevrátil. Jeho nástupcem byl Joe Crozier, jenž byl po necelém roce ve funkci nahrazen Mikem Nykolukem. Dalšími lodivody byli postupně Dan Maloney, John Brophy a před sezonou 1989-90 se jím stal Doug Carpetener.

V tomto období se Javorové listy neprobily do play off v letech 1982, 1984 a 1985. Vzhledem k tomu, že tehdy hrálo v lize 21 týmů a z pětičlenné Norrisovy divize, kde hrálo Toronto, postupovaly čtyři mančafty, nebyl postup do play off nemožný i přes zápornou bilanci vítězných a prohraných zápasů. Slabé sezony však umožnily v roce 1985 udělat celkovou jedničku draftu z Wendela Clarka, jenž se brzy stal tváří klubu. V dubnu 1990 zemřel Keith Ballard.

Na vzestupu (1990 - 2004)

Do čela Maple Leaf Gardens Ltd. nastoupil po Ballardovi Steve Stavro, který měl za společníky Dona Crumpa a Dona Griffina. Noví šéfové si vybrali také nového generálního manažera, jímž se stal Cliff Fletcher, který byl doposud jediným GM organizace Atlanta/Calgary Flames. Fletcher najal jako trenéra Pata Burnse a provedl několik trejdů, které proměnily Toronto z ligového otloukánka ve vážného soupeře který začal mít ty nejvyšší ambice. Do sestavy přivedl Douga Gilmoura, Davea Andreychuka a gólmana Felixe Potvina. V play off 1993 v prvních dvou kolech udolali v sedmi zápasech Detroit i St. Louis a ve finále konference je čekali Králové z LA. V šestém utkání, za stavu 3-2 na zápasy pro Leafs, Wayne Gretzky udeřil holí torontského Douga Gilmoura. Nejenže Gretzky nebyl vyloučen, ale o chvilku později vstřelil vítězný gól. Sedmý zápas vyhráli Kings o jednu branku a cestu do finále proti Montrealu měli volnou. O rok později se mužstvo dostalo opět do konferenčního finále, ale museli se sklonit před Vancouver Canucks, vedeném Ruskou Raketou Pavlem Burem. V den draftu téhož roku byl vyměněn do Quebecu Wendel Clark za mladou superhvězdu Matse Sundina. Brány play off 1997 a 1998 zůstaly Javorovým listům uzavřeny, což stálo místo Cliffa Fletchera.

V únoru 1998 Maple Leaf Gardens Ltd. koupila basketbalový klub Toronto Raptors a došlo k restruktulizaci společnosti, jejíž součástí byla změna názvu na Maple Leaf Sports & Entertainment. Před ročníkem 1998-99 nastoupil na post šéfa lavičky Pat Quinn a do brankoviště přišel jako volný hráč jeden z nejlepších brankářů 90. let Curtis Joseph. V únoru 1999 odehráli Leafs poslední zápas ve stařičké Maple Leaf Gardens a přestěhovali se do moderní Air Canada Centre (dnešní Scotiabank Arena). Ve vyřazovací fázi došli, poměrně překvapivě, do finále Východní konference, kde si vylámali zuby na Buffalu, které táhl český akrobat v brance Dominik Hašek.

Na přelomu tisíciletí se Toronto zařadilo k nejlepším celkům ligy, ale ve druhém kole play off se jim dvakrát v řadě stali osudnými New Jersey Devils. Play off 2002 bylo svědkem spanilé jízdy Caroliny Hurricanes, kteří prožívali pohádku o Popelce a překvapili nejednoho favorita. Maple Leafs jejich hru pocítili na vlastní kůži v semifinále. Po této sezoně odešel Curtis Joseph, jehož místo zaujal Ed Belfour, další velké jméno dějin této ligy. Po základní části však přišla stopka v prvním kole od Philadelphia Flyers. V témže roce proběhla změna vlastnictví, když Stavrovy podíly převzal Ontario Teachers’ Pension Plan. Základní část 2003-04 byla úspěšná, když se 103 body Listy stanovily nový klubový rekord. V play off vystavila Torontu konečnou opět Philadelphia, tentokrát ve druhém kole.

Mezi lety 2000 až 2004 se v play off čtyřikrát potkali s Ottawa Senators a všechny série vyhráli. Zrodila se tím velká rivalita mezi těmito dvěma ontarijskými kluby. Mezi nejdůležitější muže soupisky patřili kapitán Mats Sundin, Alexander Mogilny, Tomáš Kaberle, Bryan McCabe, Darcy Tucker, Mikael Renberg či mezi fanoušky oblíbený bijec Tie Domi.

Po výluce (2005 - 2014)

Počínaje rokem 2005 začalo nejneúspěšnější období v klubové historii, jehož součástí byla devítiletá absence v play off. Neúspěch v sezoně 2005-06 odskákal trenér Pat Quinn, jehož nahradil současný lodivod Winnipegu Paul Maurice. Z týmu odešli také Ed Belfour a Tie Domi. Trenérská změna a obměna soupisky však úspěch nepřinesly a účast v play off unikla o pouhý bod, když je posledním zápase sezony přeskočili New York Islanders, kteří překvapivě udolali v nájezdech New Jersey. Během sezony 2007-08 byl vyhozen GM John Ferguson Jr. Nahrazen byl Cliffem Fletcherem, jehož druhá štace v pozici architekta Leafs byla pouze na dočasné bázi. Po neúspěšné sezoně skončil na lavičce Maurice, ale především skončil kontrakt nejúspěšnějšímu muži historie Leafs Sundinovi, jenž zvažoval ukončení hráčské kariéry, ale nakonec si ji o rok prodloužil ve Vancouveru. Novým šéfem lavičky se stal Ron Wilson, jenž v minulosti vedl Washington, Anaheim nebo San Jose. Zkušenosti měl také s vedením národního týmu USA. V listopadu 2008 přišel do Toronta jako historicky třináctý GM Brian Burke. Burke v měl zkušenosti jako GM Hartford Whalers, Vancouver Canucks a Anaheim Ducks, kde v roce 2007 poskládal vítězné mužstvo. Na draftu 2009 přivedl do Toronta jako sedmého v pořadí Nazema Kadriho. Jeho dalším počinem byla výměna volby v prvním kole draftu v letech 2010 a 2011 a druhé kolo v roce 2010 do Bostonu za hvězdného útočníka Phila Kessela. Za tento trejd byl později kritizován, jelikož Boston použil onu první volbu 2010 na Tylera Seguina a 2011 na Dougieho Hamiltona, zatímco Phil Kessel, navzdory skvělým výkonům, nikdy náročné torontské obecenstvo naplno neuspokojil. Další škatulata provedl Burke na konci ledna 2010, když přivedl do mužstva pozdějšího kapitána Diona Phaneufa, nebo brankáře Jeana-Sébastiena Giguèrea.

Na jaře 2012 nahradil Wilsona na lavičce Randy Carlyle a začátkem roku 2013 skončil Brian Burke, jehož nahradil bývalý GM Vancouveru Dave Nonis. V jejich první společné sezoně se Leafs kvalifikovali do bojů o pohár. V prvním kole se potkali s Bostonem, který je udolal v sedmi zápasech. V příští sezoně se postup zopakovat nepodařil.

Éra Brendana Shanahana (od 2014)

Krátce po skončení sezony 2013-14 byl novým prezidentem kanadského klubu jmenován bývalý hráč a vítěz Stanley cupu Brendan Shanahan. Ten postupně propustil jak Carlylea, tak Nonise. Jejich místa zaujali Mike Babcock a Lou Lamoriello. Díky poslednímu místu v celé NHL mohli Maple Leafs volit na draftu jako první, díky čemuž se stal členem sestavy supertalent Auston Matthews. Prvního července 2015 Lamoriello poslal do Pittsburghu Phila Kessela za tři hráče, včetně Kasperi Kapanena a voleb v draftu. Za další hokejisty a volby v draftu vyl vytrejdovám začátkem roku 2016 Dion Phaneuf. Díky dobrému draftování přišli do Toronta nadějní mladíci William Nylander, Mitch Marner nebo Morgan Rielly. Ve druhé sezoně pod Babcockem Maple Leafs překvapivě proklouzli do play off, kde notně potrápili favorizované Washington Capitals. Sezonu 2017-18 zakončili se 105 body, čímž vylepšili historický zápis v jedné sezoně. V prvním kole byli přetlačeni Bostonem v sedmi zápasech. Po skončení ročníku nebyla prodloužena smlouva Louovi Lamoriellovi. Na jeho místo Shanahan dosadil mladého Kyla Dubase, jehož prvním splněným úkolem bylo přivedení Johna Tavarese, nejlepšího volného hráče, jaký nebyl na trhu mnoho let. Mladé jádro soupisky tak má nejlepší léta ještě před sebou, avšak prognózy o vítězi Stanley cupu 2019 nejčastěji skloňují právě ontarijský celek. Matthews, Marner, Tavares, Rielly, Zaitsev, gólman Andersen či veteráni Hainsey a Marleau mají pro následující půlrok o motivaci postaráno.