Závod nováčků o Calder Trophy je každý rok strhující podívanou, která zvedá hokejové fanoušky ze sedaček. Vítězem pak může být někdo, kdo se stane později legendou ligové historie, nebo někdo, kdo hned v další sezóně vyhoří a na vrchol se už nevrátí. Všechny týmy mají u sebe nějakého toho nováčka. Ať už takový hráč naskočí do NHL hned z draftu, nebo si po tomto výběru talentovaných mladíků ještě odbude několik sezón v juniorských či univerzitních ligách, vždy je před ním velká výzva. Představme si proto v novém týdenním seriálu "zelenáče" ze všech týmů v letošní sezóně.
Minulý týden jsme se v našem seriálu o nováčcích zaměřili na obránce jednoho z dlouhodobě nejúspěšnějších týmů celé ligy, Detroit Red Wings. Dnes to bude hodně podobné, jelikož nejen že zůstaneme mezi beky, ale také se zaměříme na další úspěšnou organizaci, tentokrát Nashville Predators. Trochu ve stínu produktivního Craiga Smithe vlétl do NHL plnou parou malý, ale zákeřný obránce Ryan Ellis. Zákeřný ale pouze v dobrém slova smyslu. Rád zvedá nejen fanoušky ze sedaček, ale také soupeře z ledu.
Ellis se narodil ve Freeltonu, malinkém městečku nedaleko Hamiltonu, od čtyř let ale hrál za Belmont, který se nachází daleko na západ, na břehu Erijského jezera. V dalších mládežnických kategoriích hrál především za Mississaugu, největší předměstí Toronta, a v dorostu nastupoval za Cambirdge, kde si ho v lize Alliance Hockey Midget AAA Pavilion League vybrali k draftu do hlavní juniorské OHL Windsor Spitfires.
Ti, když se dostali k vysokému výběru v draftu, vždy věděli, jak s ním naložit. Ellis patří jen mezi některé z jejich skvělých talentů v té době, v nováčkovské sezoně tedy windsorský led křižovali s Ellisem rovněž Josh Bailey, Taylor Hall nebo Adam Henrique. Ellis překvapil 63 body v 63 zápasech své nováčkovské sezony, přidal dalších 5 v pěti utkáních play off a stal se jedním z nejlepších nováčků celé CHL. Za to si vybojoval dvě nominace do kanadské reprezentace – nejprve v kategorii do 17 let, kde se svou provincií Ontario vyhrál zlato v nedalekém Londonu. Poté také v „osmnáctkách“, se kterými cestoval do ruské Kazaně a také vyhrál zlato. V obou týmech mu patřily velice důležité role.
Ve své druhé sezoně svá maxima ještě vylepšil, a tak zaznamenal neuvěřitelných 89 kanadských bodů, ke kterým přidal dalších 31 v play off. Asi nevěříte, že to je obránce. Ale ano, je! Stal se tedy nejlepším bekem OHL, se svým týmem vyhrál celý Memorial Cup, dostal se na Utkání hvězd Ontario Hockey League, na MS juniorů v Ottawě přispěl 7 body v 6 zápasech k dalšímu kanadskému zlatu a celý ročník završil úspěšným draftem, když si ho v Montrealu z jedenácté příčky vybrali Nashville Predators.
Po draftu trochu polevil, klesl na 61 bodů, a zaznamenal tak svou nejslabší sezonu mezi juniory. Vše si ale vykompenzoval ve vyřazovacích bojích, kde tentokrát posbíral 33 bodů a dovedl svůj tým k dalšímu Memorial Cupu. Uznání se mu dostalo také další nominací na MS juniorů, tentokrát do Saskatchewanu, kde skóroval o jeden bod více než o rok dříve a jako asistent kapitána měl tedy velký vliv na zisku stříbrné medaile.
Spitfires dali svému nejlepšímu obránci zasloužené kapitánské „céčko“ a připravovali se na další sezonu snů. Ellis ihned začal vézt svůj tým příkladem a celkem nasbíral neuvěřitelných 100 bodů. CHL si jeho počinu všimla a okamžitě ho vyznamenala trofejí pro nejlepšího hráče všech tří hlavních kanadských juniorek. Spitfires se ale nedostali ani k titulu vlastní ligy, Memorial Cup tedy zůstal v nedohlednu. Ellis tedy směřoval do Buffala na MS juniorů, kde byl také kapitánem a deseti body dovedl svou vlast k dalšímu stříbru. Ročník zakončil v dresu farmy Preds, Milwaukee Admirals, za které si připsal jeden pár bodíků ve vyřazovacích bojích American Hockey League.
V tomto roce začínal sice na farmě v největším městě státu Wisconsin, po dobrých výkonech byl ale povolán do města country, kde nehraje vůbec špatně. 11 kanadských bodů, z toho tři branky, ve dvaatřiceti utkáních, není na nováčka špatné. Na Calder Trophy to samozřejmě stačit nebude, důležité budou pro Ellise také výkony v play off. Do pamětí fanoušků ale vyryl své jméno především úžasným hitem proti útočníkovi Flyers, Wayna Simmondse.
Ellis měří pouhých 175 centimetrů, přesto dokáže fanoušky bavit skvělými hity, tvrdou střelou a pevností v obranných liniích. Má potenciál stát se vůdcem nashvillské defenzivy, pokud ale kvůli výšce nikdy naplno neprorazí, stále s ním mohou Predátoři počítat jako s dobrým obráncem do třetí formace.
