Jeden z nejhouževnatějších hráčů poslední doby, jemuž se dvakrát povedlo vsítit přes třicet branek, a účastník All Star Game 2012 se před minulou sezonou vrátil do klubu, ve kterém začala jeho úchvatná kariéra. Nyní se jako hokejový důchodce vrátil na místo činu. A Predators ho náležitě ocenili.

V sobotu 9. března se před utkáním domácích Predátorů s Hurikány postavili do středového kruhu na vhazování kapitáni obou mužstev - Roman Josi a Justin Williams. Hartnell se synem v náručí měl vhodit čestné buly. Taková událost probíhá obvykle tak, že nejprve všichni aktéři zapózují fotografovi a následně je puk vhozen s tím, že si kapitán domácího celku černou gumu lehce přiťukne k sobě a zvedne z ledu, načež si všichni zúčastnění potřesou pravicí. Ale to by nebyl Scott Hartnell, aby vše proběhlo dle zaběhlých tradic. Oba kapitány pobídl, aby zaujali postavení, jako k řádnému vhazování a teprve potom mezi ně vhodil puk.

.@Hartsy43 clearly promised $100 to the winner of the ceremonial faceoff again. 😂 pic.twitter.com/hDO8YockjT

— NHL GIFs (@NHLGIFs) 10. března 2019

Když se po třech ročnících u Blue Jackets stal volným hráčem a nabídky z ostatním klubů se nehrnuly, ve svých 36 letech si uvědomil, že se konec nezadržitelně blíží. V květnu se mu narodil první potomek a životní priority se trošku pozměnily. Čas strávený se ženou Katie a synem Wesleym taktéž ovlivnil motivaci pro letní přípravu. Když mu Predators na poslední chvíli nabídli jednoletý kontrakt, byl smířený s tím, že je před ním poslední sezona v profesionálním hokeji.

Hartnell sice přiznává, že mu chybí například večeře se svými spoluhráči, ale život v důchodu není tak špatný. “I po hokeji je život. A ten můj je opravdu šťastný. Wesley se narodil asi osm nebo devět dní poté, co jsme vypadli z play off, takže jsem s ním mohl být skoro každý den a pozorovat ho, jak roste.” Scotty však nezůstal úplně mimo dění. Po konci kariéry se uplatnil jako analityk pro NHL Network. Zkušenosti ze 17 sezon zde zužitkuje velmi dobře. Vzhledem k jeho charisma a výřečnosti se jedná o přirozený krok. “Každý mi říkal, že jsem osobnost a mám přesně to, co můžu v televizi nabídnout, to co lidi chtějí”, svěřil se Hartnell. “Myslím, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem dokázal hrát tak dlouho, je moje hokejová inteligence. Možná jsem nebyl tak rychlý jako kluci, co hrají teď, ale byl jsem schopen mít tak skvělou kariéru po takovou dobu. Lidé chtějí ve vysílání někoho, koho znají, nějakou osobnost a myslím, že tyto požadavky splňuji. Jsem nadšený, že jsem toho součástí a vidím, kam to jde.”

Ještě to stále není ani rok, co přestal být hokejistou a stále udržuje kontakty se spoustou bývalých spoluhráčů a není to tak dávno, co se ozval jeden z jeho nejoblíbenějších. Při uzávěrce přestupů rozšířil řady nashvillského klubu útočník Wayne Simmonds, se kterým se skamarádil během jejich společného působení ve Philadelphii. Takže když se Simmonds dozvěděl o trejdu, tak netrvalo dlouho, než měl Hartnella na telefonu. “Vlastně jsem s ním mluvil 2 minuty po uzávěrce”, řekl Hartnell k Simmondsovi. “Zavolal mi něco ve smyslu ‘Myslím, že mě vyměnili do Nashvillu’ a byl jsem za něj rád. Byl naštvaný, ale říkal jsem mu, že přece zná trenéra Lavioletta a určitě si bude rozumět s Ryanem Johansenem, Romanem Josim, taky s P.K. Subbanem a dobře tam zapadne.” Shodou okolností ve Philadelphii Simmonds nosil na dresu číslo 17, což bylo číslo i Scotta Hartnella v Nashvillu. “Ptal se, jestli mi nevadí, kdyby si vzal sedmnáctku. Řekl jsem mu, že mi to samozřejmě nevadí a jsem rád, že si to číslo vezme právě on. Mám radost, že přišel do tak skvělé organizace.”

V dresu Predators během dvou působení odkroutil skoro 500 zápasů, proto věděl, co jeho kamaráda v organizaci čeká. A to není nic jiného, než prvotřídní péče. To je také důvod, proč se Hartnell vrátil, aby zakončil kariéru v Nashvillu, proč se chtěl ještě naposledy vydat na cestu do tohoto města v Tennessee, které mu učarovalo ještě jako teenagerovi.

Proto tohle pozvání do Nashvillu znamenalo tolik pro muže, jenž sem kdysi přišel jako kluk se Saskatchewanu, který měl sen. “Mluvil jsem ráno s Davidem Poilem a moc jsem mu poděkoval za to, že mě draftoval a před rokem mě přivedl zpět. Za to, že dnes pozval mě, mou ženu a syna. Když jsem sem v roce 2000 přišel, věděl jsem, že Predators jsou skvělá organizace, ale dnes je ještě lepší. Jsem hrdý na to, že jsem mohl být její součástí”, uzavřel Hartnell.