V každém ročníku NHL se prosazují nové tváře a post brankáře není výjimkou. Pravda, často se stává, že hráči ztrácejí status hvězdného hráče stejně rychle, jak jej nabyli. A v případě gólmanů platí toto pravidlo dvojnásob. Přesto se někteří hráči svého rychlého vzestupu udrží a získají ve svých týmech silnou pozici, která jim pro další roky zaručuje určitý stupeň respektu. V případě brankáře, ač to můžeme brát trochu jako škarohlídství, se nové tváře často objevují v případech, když hlavní oporu brankoviště postihnou zdravotní problémy. A je to ve většině i případ námi zde uvedené šestice gólmanů, kteří v letošním ročníku zatím nejvíce překvapují diváky NHL.

Americký gólman chytil svoji příležitost za pačesy a jeho čísla z letošní sezóny ho řadí mezi nejlepší brankáře v soutěží. Přitom se jedná o první ročník, ve kterém sedmadvacetiletý hokejista plní pozici jedničky v týmu NHL (v předchozích pěti sezónách odchytal dohromady pouze 44 zápasů). Svoji šanci dostal v dubnu letošního roku, kdy byl vyměněn do Tampy Bay za Coryho Conachera a čtvrtou volbu v draftu. Ačkoliv fanoušci Lightning původně litovali ztráty mladého talentu, už v minulé sezóně je Bishop přesvědčil o svých kvalitách, které letos dokazuje naplno. Ben Bishop letos odchytal 28 zápasů, ve kterých dovedl svůj tým k 20 vítězstvím. Jeho kolega Anders Lindback dostal šanci chytat od začátku utkání jen v devíti případech.

Kanadský gólman „využil“ zranění svého kolegy Niklase Bäckströma a už na začátku nového ročníku zpochybnil jeho pozici jedničky. Hardingova forma gradovala v listopadu, kdy dovedl svůj tým k 8 vítězstvím v 12 zápasech. Ale i v prosinci se devětadvacetiletému brankáři vedlo výborně, díky čemuž si udržuje nejlepší procentuální úspěšnosti mezi brankáři, kteří letos sehráli více, jak 20 utkání. Kanadský gólman je přitom členem Wild již od roku 2002, kdy ho tento tým draftoval do NHL. O pozici jedničky se však pere dodnes. Josh Harding odehrál poslední zápas 17. prosince proti Vancouveru, den poté byl umístěn na listinu zraněných hráčů. Jeho absence by však měla být pouze krátkodobá a tak uvidíme, jak se bude dále vyvíjet jeho souboj o jedničku Wild s již uzdraveným Bäckströmem.

I dvaadvacetiletý švédský gólman dostal více prostoru v brankovišti díky zranění svého kolegy, kterým je dosavadní jednička Senators Craig Anderson. Nejvíce si zachytal v listopadu, kdy odchytal 9 ze 14 zápasů svého týmu. Navíc Anderson i po svém návratu stále marně hledá svoji excelentní formu, kterou oplýval v průběhu minulého ročníku, což švédskému mladíkovi přidává na šancích. Ve hře je samozřejmě i souboj o olympijské hry. Kromě Henrika Lundqvista, jehož účast by mohlo zhatit snad jenom zranění, jsou ve hře ještě Jhonas Enroth a Viktor Fasth, čili gólmani, které by Robin Lehner mohl překonat. Bude však muset zabojovat, protože jestli ze začátku sezóny chytal výborně, v posledních zápasech jej provázejí výkyvy formy. V posledních pěti utkáních, ve kterých se objevil v brankovišti Senators, totiž třikrát klesla jeho úspěšnost zákroků až pod 87 procent.

Od sezóny 2008-2009, ve které získal Steve Mason Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL a dovedl Blue Jackets k historicky první účasti v play off, to šlo z kanadským gólmanem v barvách Columbusu z kopce. Z týmem se rozloučil na jaře letošního roku, kdy ho již plně zastínil pozdější držitel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře, Rus Sergei Bobrovsky. Mason se stěhoval do Philadelphie a ačkoliv odehrál jen sedm zápasů před koncem základní části, bylo vidět, že díky změně prostředí výrazně pookřál. A první tři měsíce nového ročníku potvrdily, že to nebyla jen krátkodobá záležitost. Ray Emery, který přišel po minulé sezóně z Chicaga, a jež měl s Masonem svádět souboj o post jedničky Flyers, zatím prohrává na celé čáře. Mason letos odchytal již 27 utkání, jeho kolega pouze 12. A i v brankářských statistikách vyčnívá Mason daleko nad svým sokem. Samozřejmě do konce sezóny je ještě daleko, ale pětadvacetiletý kanadský gólman si postavil silné základy ve svém novém působišti, které by mu mohly pomoci zapomenout na nepovedenou misi v Columbusu.

Zmiňovat se o Martinu Jonesovi je možná předčasné, jelikož jej návrat Jonathana Quicka s největší pravděpodobností pošle zpátky na farmu. Přesto nám jeho čísla nedovolují jinak. Třiadvacetiletý Kanaďan, který dostal první příležitost v zápase NHL teprve 3. prosince tohoto roku, dovedl Los Angeles Kings k osmi vítězným zápasům v řadě, než ho o dvacet dní později konečně pokořili hráči Dallasu. I přesto, že mu mužstvo Stars nasázelo čtyři branky, inkasoval během devíti utkání dohromady pouhých 12 gólů a k tomu třikrát vychytal čisté konto. Původní náhradník Quicka, Ben Scrivens, odchytal za tu dobu pouze jediný zápas, kdy si k jeho smůle vybrali Kings slabší den a prohráli na ledě Chicaga. Jones se tak stal doslovným králem v brankovišti svého mužstva, ale po návratu zraněného Quicka zřejmě jeho akcie razantně klesnou.

Jestli pomohlo zranění brankářské jedničky hráčům, které jsme zde vyjmenovali, tak Peterse vynesla do brankoviště Caroliny hned dvojnásobná ztráta Hurricanes. Ti v krátké době přišli o Cama Warda i Antona Khudobina, a tak vedení týmu nezbyla jiná možnost, než povolat z farmy právě sedmadvacetiletého Kanaďana. Justin Peters tak odchytal většinu listopadových zápasů, ve kterých si nevedl vůbec špatně, ačkoliv o jeho mužstvu už se to samé říci nedá. Jenže v posledních dnech listopadu se vrátil Ward a dobře to vypadalo i z Khudobinem, a tak se dokonce diskutovalo o Petersově výměně do jiného týmu, protože před návratem na farmu by musel projít waiver listem, kde by si ho mohl vybrat kterýkoliv tým NHL. Khudobinovo zranění se však nadále protahuje a navíc Cam Ward se v prosinci prezentoval velmi špatnými výkony, díky kterým ho vedení týmu nasadilo pouze do čtyř utkání. Peters je tak, i přes návrat dlouholeté opory Hurricanes, stále na pozici jedničky týmu. Uvidíme, jak změní poměr sil Khudobinův návrat.