Pittsburgh Penguins

I když to v té době nikdo nepřiznal, Penguins v sezoně 1983-84 schválně prohrávali, aby skončili poslední a měli tudíž právo volit jako první (v té době ještě nefungoval systém draftové loterie) a přivést do svých řad právě Lemieuxe. Do příchodu Maria měli Tučňáci průměrnou návštěvnost kolem 7 000 fanoušků, což bylo v těch dobách na tak velké město zoufale málo. Od červnového výběru zelenáčů se však vše zčalo otáčet k lepšímu...

Ještě před samotným draftem, kdy už bylo jasné, že Mario bude hájit barvy Pens, se pokoušelo vedení organizace dohodnou s hráčovým agentem kontrakt, jednání ale uvízla na mrtvém bodu a v důsledku toho Lemieux po zaznění svého jména odmítl podat ruku generálnímu manažerovi Eddie Johnstonovi a nasadit si dres týmu. Během okurkové sezony se ale vše urovnalo a Mario nastoupil 11. října léta páně 1984 ke svému prvnímu duelu v lize. Premiéra se povedla na jedničku. Ihned v prvním střídání z první střely překonala šestašedesátka gólmana Bostonu a slavila svůj první úspěšný zásah.

Na konci sezony bral Le Magnifique zaslouženě Calder Trophy pro nejlepšího novice sezony za rovnou stovku bodů. V následujícím ročníku se mladý Kanaďan ještě zlepšil a se 141 zářezy skončil v bodování celé NHL druhý, za Waynem Gretzkym. I za tato čísla si domů odnesl individuální pohár a to Lester B. Pearson Award pro nejužitečnějšího plejera soutěže dle názoru samotných hráčů.

V dalším ročníku ho sice přibrzdilo zranění a on si připsal 'pouhých' 107 bodů, ale Canada Cup před startem ročníku 1987-88 ho opět vynesl mezi světovou špičku. Turnaj byl vlastně symbolickým předáváním žezla mezi Gretzkym a Lemieuxem, jelikož druhý jmenovaný zaznamenal ve svém čtvrtém ročníku mezi mantinely Národní ligy 168 bodů a přerušil Gretzkyho sérii sedmi zisků Art Ross Trophy. K ní Supermario přidal ještě Hart Trophy.

To však nebyl pro Maria ani zdaleka vrchol poutě v nejslavnější hokejové soutěži naší planety. Ten přišel až mezi lety 1989 a 1992. V sezoně 1988-89 se postaral o 199 kanadských bodů, nejvíce v kariéře, a vytvořil pravděpodobně nejtěžší rekord na překonání. Psal se poslední den roku 1988 a Penguins hráli proti Devils. Mario v něm vsítil pět branek v pěti různých situacích- při hře 5 na 5, přesilovce, oslabení, z nájezdu a do prázdné brány. Krom toho se stal také čtvrtým hráčem, jemuž se podařilo nastřílet 50 branek za 50 utkání. Žluto-černí se navíc konečně kvalifikovali do bojů o Stanley Cup, kde však těsně zkrachovali na rivalovi z Philadelphie. Lemieux si tenkrát v jednom z klání opět připsal 5 branek (hned čtyři během jediné třetiny), ale ani jeho výkony na postup nestačily.

V dalším roce náš hrdina rozjel základní část 46 zápasy v řadě s alespoň jedním bodem, jeho sérii zastavilo až zranění zad. Nakonec vynechal celou čtvrtinu pravidelného kolotoče a kvůli tomu mu utekla další Art Ross Trophy. Trable se zády se ovšem v létě ještě zhoršily a Lemieux byl nucen podstoupit operaci, která ho vyřadila na prvních 50 utkání. I přes jeho absenci se celek skvěle držel. V té době totiž sestava Penguins konečně hýřila kvalitními jmény jako Mark Recchi, Paul Coffey, Kevin Stevens, Larry Murphy, začínající Jaromír Jágr, Tom Barrasso v brankovišti či Bob Johnson na lavičce. Když se poté k této skvadře přidal i kapitán Supermario a v posledních 26 zápasech stihl nasbírat 45 bodů, byli Penguins k nezastavení. Ve vyřazovacích bojích si poté těsně poradili s New Jersey, lehce vyřadili Washington a ve finále konference přemohli Boston Bruins vedené Rayem Bourquem. Le Magnifique ale nevstoupil do dějin (pouze) díky 44 nasbíraným zářezům za 23 bitev, ale především díky finálové trefě proti Minnesotě North Stars (branku naleznete v části 'video'). I díky ní zvedl rodák z Montrealu poprvé v životě nad hlavu Stanley Cup.

Do další sezony měli jít Pens ještě silnější, zasáhla je ale krutá zpráva. Trenér 'Badger' trpěl rakovinou mozku a musel ze své funkce odstoupit. Zlomený Pittsburgh dal nakonec dohromady legendární Scotty Bowman, nový hlavní lodivod týmu. V něm figurovalo několik nových jmen jako Rick Tocchet či Ron Francis. Tučňáci, opět vedení skvělým mužem s 'C' na hrudi, sice v základní části tak nedominovali, v play off již ale zpívali jiná slova. Ale zpět k Mariovi. Ten stále bojoval s bolavými zády a ta ho připravila o několik utkání i této základní části. I přesto dokázal nasbíral 131 bodů a získat potřetí Art Ross Trophy. Velká aféra se poté udála v sérii s favorizovanými Rangers. Jejich křídelník Adam Graves sekl Maria přes levou ruku a zlomil mu jí. Jako zázrakem vynechal Lemieux pouhých 5 klání a opět ovládl bodování bojů o Stanleyův pohár a byla mu udělena podruhé v řadě Conn Smythe Trophy.

Ročník 1992-93 začal pohádkově, jelikož měl téměř dvoumetrový centr nakročeno k překonání Gretzkyho rekordů v počtu rozvlnění sítí (92) a bodů (215) během jediné sezony. Poté přišla šokující zpráva. Lemieux trpí rakovinou. Najednou byla v ohrožení jeho kariéra i život. Agresivní léčba však šla překvapivě rychle a bez komplikací a za několik málo měsíců byl Mario zpět! První zápas odehrál proti Philadelphii a její fanoušci mu tenkrát tleskali ve stoje, což je u příznivců Flyers naprosto ojedinělý jev. Jeho návrat vlil živou vodu i do spoluhráčů a Pens zaznamenali dodnes nejdelší vítěznou šňůru v dějinách NHL (17). V červnu poté bral čtvrtý pohár Arta Rosse za 160 bodů v 60 kláních a alespoň trochu vykompenzoval zklamání z nečekaného vyřazení.

Ani v následujícím roce se Mario nezbavil problémů se zády. Ty ho nakonec limitovaly natolik, že i přes stále úžasné výkony (37, 161 a 122 bodů) a zisk dalšího titulu nejproduktivnějšího plejera ligy (1995-96) se rozhodl roku 1997 ukončit svou kariéru. O 4 roky později však Mario vyrukoval s nečekaným prohlášením. Vrací se na led! Proč? Chtěl, aby jeho malý syn Austin viděl svého otce hrát naživo. Méně známým faktorem bylo podepsání smlouvy se společností Nike. Lemieuxovi přistálo každý rok jeho zbývající kariéry na účtu 500 000 dolarů za to, že oblékal vybavení vyrobené touto firmou. I to byl jistě důvod k jeho slavnému návratu mezi mantinely. První utkání po návratu odehrál v sezoně 2000-01 proti Torontu a hned si připsal gól a dvě asistence. Ročník nakonec zakončil se 76 body ve 43 zápasech a naposledy se jako hráč podíval s Pens do play off, kde tým vypadl ve finále konference. Poté se musel celek zmítající se ve finančních problémech zbavit většiny hvězd (včetně Jágra) a na několik let byl hlavním tahákem právě dosluhující Mario.

Brusle na hřebík Le Magnifique definitivně pověsil poté, co si v sezoně 2005-06 zahrál 26 utkání po boku supertalentu Sidney Crosbyho a předával mu cenné zkušenosti. Symbolicky mu v tomto roce předal pomyslnou pochodeň a sám se plně věnoval svým úlohám majitele klubu...